Škola s úsměvem — škola pro všechny
ZŠ Brno, Řehořova 3

Tuto otázku si od 30. června budou klást naši od této chvíle už bývalí deváťáci. Konečně nastala chvíle rozloučení jako už tradičně na školním hřišti a jako už tradičně nechyběl doprovod prvňáčků na slavnostním předávání upomínkových listů. Slavnostní byl i proslov deváťáků na rozloučenou. Vyvolal ze vzpomínek všechny důležité chvíle v životě třídy i osobnosti pedagogů, kteří třídu ovlivnili. Nám, ostatním učitelům, připomněl, jak se tato třída zapsala do dějin školy. Přes počáteční nadšení pro každou věc, ať už to byla ekologie, tanec, hudba, pomoc africkým dětem….., se třída prokousala k vlastnímu názoru na tu každou věc a zpracovala ji po svém a často sama uspořádala pod vedením své třídní opravdu mimořádnou akci (výroba papírových náramků, za jejichž prodej pořídila UNICEF panenky na pomoc dětem v rozvojových zemích, taneční vystoupení na školní vánoční besídce…..). Zvláštní pro tuto třídu byla i snaha vytvořit dobrý třídní kolektiv. A učitelé si opět řekli, že šedivé jsou všechny teorie, a věčně zelený strom života.

Nezbývá než popřát našim bývalým žákům mnoho úspěchů, ale jejich získání podmínit slušností, poctivostí a ohleduplností. Vzhůru do života, ať vám křídla, která vám narostla, umožní létat.

Stalo se už tradicí, že na konci školního roku mají žáci svou slavnost. I letos žáci 8. třídy připravili pro své mladší spolužáky mnoho soutěží a zábavných úkolů. Účastníci slavnosti si tak mohli projít strašidelnou stezku, zaskákat si v pytlích, trefovat se mokrou houbou do svého staršího kolegy, nebo do paní učitelky, kterou si před tím sami nakreslili. Novinkou v letošním roce bylo živé člověče nezlob se, které se dětem velmi líbilo. V závěru slavnosti proběhl spontání fotbalový zápas všech sportu chtivých žáků, při kterém v jednom družstvu vedle sebe stáli deváťáci třeba i s prvňáky. Počasí nám přálo, a tak nezbývá než poděkovat osmé třídě za výbornou organizaci a těšit se na příští letní slavnost.

V pátek 25. 6. uspořádala sedmá třída pro své spolužáky z 2. stupně módní přehlídku s názvem „O nejuhozenější obleček“. Počet modelů a modelek se s blížícím termínem neustále snižoval, přihlášení dostali trému z vystupování před ostatními, až se nakonec počet zúčastněných ustálil na čísle 11. Jednalo se o žáky 6. a 7. třídy, kteří zvolili za převlek například miminko, upírky, recyklaci ….. Přehlídky se zúčastnila také paní učitelka Friedl se synem Tobiáškem.

Přestože bylo soutěžících poskrovnu, bylo celkem těžké vybírat – 1. místo obsadil Ondra Zapletal se svou Naomi Campbell a zároveň paní učitelka Friedl. I o druhé místo se podělili dva soutěžící , a to Nick Havelka a Eva Rezová. Zvláštní cenu diváků získal opět Ondra Zapletal.

Po zhlédnutí modelů se mohli zapojit i sami diváci do soutěže o praskání balónků. V zápalu boje se všichni snažili šlápnutím prasknout balónek svých soupeřů a svůj naopak uchránit. Boj byl nekonečný, ale z obou kol vyšli 3 vítězové.

První ročník módní přehlídky se vydařil a my se můžeme těšit již na další. Jaké téma asi bude mít?

Ve středu 23.6. v časných ranních hodinách vyrazil výběr žáků ze 7. a 8. třídy na poznávací zájezd do Polska. V Olomouci jsme nabrali střední školu z Pardubic a pokračovali dál k našemu prvnímu cíli – koncentračnímu táboru Osvětim ( Auschwitz) a Březinka ( Birkenau). Prohlídka obou koncentračních táborů byla zdrcující – přispěl k tomu i procítěný výklad paní průvodkyně, který každý pozorně vnímal přes svá sluchátka. Mně osobně překvapila rozlehlost koncentračních táborů a také velký zájem současníků o jejich zhlédnutí.

Smutný zážitek překryla prohlídka solných dolů ve Wieliczce. V hloubce kolem 130 metrů najdete sochy vytesané ze soli, oltáře, celé koncertní místnosti a taneční sály včetně dlaždic vytesaných ze soli nebo lustrů zhotovených z nejčistšího solného krystalu. Hned naproti solných dolů nás čekal útulný hotýlek s luxusními pokoji a ty, kteří si přiobjednali, i výborná večeře.

Hned ráno po snídani jsme vyrazili do královského města Krakov. Už po cestě nám začalo trochu poprchávat , ale při procházce středověkými uličkami se zastávkami u synagog to bylo spíše osvěžení. Přes palácový komplex s katedrálou – Wawel , který byl po několik století sídlem polských králů, jsme prošli až na Hlavní rynek, největší středověké náměstí v Evropě. Zde někteří z nás zakotvili v cukrárně, jiní se vrhli do Mc Donaldu nebo KFC. Po nákupu suvenýrů jsme nasedli do autobusu a již za vydatného deště se vydali na cestu domů. Do Brna jsme dorazili ve večerních hodinách – unaveni, ale plni nevšedních zážitků a se zájezdem všichni plně spokojeni. Pokud bude zájem, tak bychom si výlet mohli za dva roky zopakovat.

Téměř na konci školního roku jsme měli u nás ve třídě velikou slavnost. Děti byly před svými rodiči pasovány na čtenáře. Ukázali jsme, co všechno jsme se zvládli v prvním ročníku naučit. Nejdříve děti předvedly, jak umí spolupracovat ve skupinkách. Potom každý přečetl kousek pohádkového textu a také jak umí recitovat. Nakonec děti daly svým blízkým malý dárek z keramiky.

Reakce dětí:

Mě líbilo, jak jsme pekli sušenky a jak jsme četli. (Zara)

Mě se líbilo, jak jsme říkali básničku. Já jsem spokojenej, že se nám to povedlo. (Dača)

Mě se líbilo, jak jsme dostali knížku. Mě se líbilo, jak nás pasovali a jak jsme pekli sušenky. ( Terka)

Mě se líbilo, jak jsme pekli sušenky. Mě se líbilo pasování, čtení a šerpy. (Pavlík)

Mě se líbilo, že nás paní učitelka pasovala a udělali jsme překvapení pro maminky a jak jsme dostali svou knížku. (Eliška)

Mě se na pasování líbilo čtení. Líbili se mi básničky. (Sabinka)

Mě se nejvíc líbilo, jak jsme četli a jak nás paní učitelka pasovala. (Peťka)

Bavilo mě, jak jsme pekli sušenky, pasování a jak jsme četli. Já jsem četl o Rumcajsovi.(Martínek)

Mě se líbilo, jak jsme pekli Muffiny. Líbila se mi šerpa, jak jsme četli a dostali knížku. (Tom)

Mě se nejvíc líbilo, jak nás paní učitelka pasovala. A pak ještě, jak jsme rozdávali sušenky a ještě jak jsme říkali básničku. (Jiřík)

Libilo se mi, jak nás pasovali. Líbila se mi spolupráce. (Vašík)

Mě se líbilo, jak jsme pekli sušenky, jak nás pasovali, dostávali jsme knížku. (Daneček)

Mě se líbilo pasování. Bylo to vzrůšo. Mě se nejvíc líbilo:“Budeme si spolu číst!“ (Kárka)

Mě se líbilo všecko, ale ze všeho nejvíc se mi líbily básničky a pasování. (Kristýnka)

Mě se líbila básnička a spolupráce. (Tomášek H.)

V hodině prvouky jsme si povídali o různých povoláních. Na další hodinu si děti měly promyslet, čím by se chtěly stát, až vyrostou. Velice mile mě překvapily, jak se na další hodinu připravily. Formou pantomimy ztvárnily svou volbu a ostatní děti hádaly. Byla to velká legrace. Podívejte se na další fotografie. Děkuji rodičům za spolupráci.

Dne 10. června 2010 jsme se neučili, ale vyrazili jsme na dlouho očekávaný školní výlet. Naše putování jsme začali v archeoskanzenu, kde jsme se seznámili se způsobem života Slovanů na Velké Moravě. Mohli jsme si prohlédnout repliky obydlí, vyzkoušet si, jak se střílí z luku, podívat se na výrobu keramiky a ochutnat placky připravené v peci. Nejvíce nás ovšem zaujaly volně pobíhající kozy, které se nechaly ochotně hladit a krmit.

Poté jsme se přesunuli na hrad Buchlov, jeden z nejhezčích hradů u nás. Zhlédli jsme zajímavé exponáty, např. egyptskou mumii a jiné zajímavosti z cest po celém světě a vyslechli si zajímavé pověsti o lípě neviny a černé paní buchlovské.

Na závěr nás čekala prohlídka nádherného barokního zámku v Buchlovicích. Měli jsme štěstí, protože jsme si mohli prohlédnout i ojedinělou výstavu dětských hraček. Nakonec jsme si nakoupili suvenýry, prohlédli si část zámecké zahrady s vodotryskem, zlatými rybkami a lekníny a vyfotili si krásně zbarvené pávy.

Výlet se nám líbil a moc jsme si ho užili.

Pohodový týden jsme prožili s dětmi z 1.B a 2.B v údolí říčky Bobrůvky v Lesním penzionu Podmitrov.

Letošní květen nebyl moc štědrý na slunečné dny, a tak i my jsme museli svůj program několikrát kvůli dešti upravovat. Zvládli jsme však všechny naplánované aktivity. Hlavním motivem školy v přírodě bylo „Hledání ztraceného elixíru“. Pokud nám to počasí jen trochu dovolilo, učili jsme se pod širým nebem. Holky a kluci ve smíšených družstvech plnili zajímavé úkoly, soutěžili, hráli hry. Stihli jsme také psaní vlastní kroniky, batikování triček, opékání špekáčků, karneval, výlet do Strážku, jízdu na koních nebo stezku odvahy. Za splněné úkoly dostávala družstva puzzle a teprve poslední den tak mohli všichni společně vyluštit nápovědu, kde se nachází poklad strážců duhového elixíru.

Dny našeho pobytu uběhly velmi rychle, jako voda v rozbouřené říčce Bobrůvce, a i když nám počasí zrovna nepřálo, byl to, podle slov dětí, super týden.

V měsíci květnu se vybraní žáci prvního stupně naší školy zúčastnili speciální olympiády na ZŠ Bosonožská. Na této olympiádě měřili své síly v různých vědomostních a dovednostních soutěžích žáci 13 škol z celého Brna. Měli jsme obsazeny všechny kategorie. Žáci druhého, třetího, čtvrtého i pátého ročníku obsadili pěkná místa v první desítce. Velká gratulace patří žákům třetího ročníku, kteří ve své kategorii obsadili 1. místo.

V pátek 11. června se naši chlapci ze 4. a 5. tříd zúčastnili šlapanického turnaje fotbalových nadějí. Přednost tentokrát dostali hlavně ti, kteří pravidelně navštěvují fotbalový kroužek. Na turnaji se představilo pouhé kvarteto mužstev, konkrétně se jednalo o ZŠ Kneslovu, SK Šlapanice „A“, SK Šlapanice „B“ a ZŠ Řehořovu. Systémem jednoho utkání každého s každým se utvořila tabulka, která určila konečné pořadí. V případě nerozhodného výsledku se kopaly penalty, které dodatečně určily vítěze. K tomu však došlo překvapivě pouze v jednom případě. Hrací doba 2× 13 minut se zdála v parném počasí jako nekonečná, zvláště když náš tým nastoupil pouze s jedním hráčem na střídání. Konkrétně se naše škola představila v tomto složení: Lukáš Báder, Pavel Dědič, Adam Dostál, Ondřej Karásek, David Konečný, Miroslav Pokorný, Štefan Prášek, Jan Urválek a Dominik Zbořil.

První zápas turnaje sehrálo šlapanické „áčko“ se ZŠ Kneslovou. Po očekávané výhře fotbalistů Šlapanic se představili ve druhém utkání naši žáci s „B“ týmem Šlapanic. Nečekalo nás rozhodně nic jednoduchého, vždyť skoro nikdo z kluků závodně fotbal nehraje, zato soupeř měl ve svých řadách jen „profesionály“. A tento fakt byl na hřišti skutečně znát. Jenže naše obrana odolávala, v jednom případě pomohla i tyčka. Se zbytkem šancí si poradil náš brankář Pavel Dědič. Poločas tak skončil 0:0. Po přestávce se hra přeci jen trochu vyrovnala a naše škola se dostala dokonce do vedení. Po chybě v obraně domácích se sám na branku hnal Štefan Prášek a se svou šancí naložil jako zkušený mazák. Střelou k tyči tak zadělal na cenné vítězství. A co víc, o pár minut později ten samý hráč krásnou ranou rozvlnil síť Šlapanic podruhé. Do konce zápasu již chybělo příliš málo času na to, aby s tím Šlapanice ještě stihly něco udělat. Do několika šancí se sice domácí hráči dostali, ale bez gólového vyjádření. Naši kluci si tak připsali překvapivé tři body a Štefan Prášek si dvěma zásahy hlasitě řekl o cenu pro nejlepšího střelce turnaje.

Do druhého utkání jsme vstupovali jako favorité. Staří známí ze ZŠ Kneslova však rozhodně nepřijeli hrát jen do počtu. Již v prvním zápase podali sympatický výkon a přestože na body nedosáhli, rozhodně se nemuseli za svůj výkon stydět. Jenže do zápasu vlétli naši hráči jako vítr a po pár minutách se prosadil Adam Dostál. Vedení 1:0 vneslo do našich řad potřebný klid a nechybělo mnoho, aby vedení bylo dvoubrankové. Jenže postupem času jakoby nám začaly docházet síly a toho Kneslova chtěla využít. Do poločasu se ale skóre nezměnilo, stále jsme o jednu branku vedli. Co se však nepovedlo v první půli, to se soupeři podařilo v půli druhé. Z nenápadné akce se Kneslova dočkala vyrovnání. A to jim vlilo krev do žil, vycítili šanci na první vítězství v turnaji. Jejich další šanci zastavila až tyč Dědičovy branky. Naštěstí to byl právě soupeř, který nám pomohl k další brance. Jeden z obránců totiž zahrál rukou v pokutovém území a kopala se penalta. Trenér Pazdera určil k její exekuci Štefana Práška a ten jeho důvěru nezklamal. Krásnou ranou k tyči vrátil naší škole vedení. To jsme již do konce zápasu nepustili, a tak se zrodilo druhé vítězství.

Poslední zápas v turnaji byl zároveň finálovým utkáním. Na jedné straně naše škola, která byla zatím stoprocentní, na straně druhé Šlapanice „A“, které vstupovaly do zápasu s jednou výhrou a jednou prohrou po penaltovém rozstřelu se šlapanickým „béčkem“. Karty byly rozdány jasně, v případě výhry soupeře by se radovaly z prvního místa Šlapanice, v případě jakéhokoliv jiného výsledku bychom turnaj vyhráli my. Ale únava byla již příliš velká a kvalita soupeře byla také nad naše síly. Brzká branka téměř zhatila naše šance na úspěch. My si nevytvořili před brankou soupeře, krom jedné střely, žádnou příležitost. Do poločasu Šlapanice zvýšily své vedení na 2:0. V tomto zápase jsme měli i velké štěstí, jinak by výsledek zápasu byl mnohem výraznější než „pouze“ dvoubrankový. Sportovně je třeba uznat, že byl soupeř jednoznačně lepší a fotbalovější. Po výhře 2:0 se tedy z prvenství v turnaji radovalo šlapanické „áčko“.

Žáci naší školy však skončili na skvělém druhém místě a nechali za sebou také fotbalisty „B“ týmu Šlapanic. Navíc jsme měli svého zástupce i v individuálních kategoriích. Nejlepším brankářem turnaje byl vyhlášen Pavel Dědič. Štefan Prášek skončil se třemi brankami ve třech zápasech na druhém místě tabulky střelců. Klukům patří za jejich výkon velký dík, zvláště při teplotních podmínkách, jaké v den turnaje panovaly.

Konečné pořadí týmů:

1. Šlapanice „A“
2. ZŠ Řehořova
3. Šlapanice „B“
4. ZŠ Kneslova

V úterý, 8.6. 2010 jsme s napětím očekávali příjezd naších partnerů z Vídně. Setkali jsme se v 11 hod v Technickém muzeu, kde jsme zahájili náš společný program pro tento den. Zde jsme se rozdělili na 2 skupiny a společně absolvovali prohlídku historické uličky řemesel, expozici hudebních nástrojů, starých motocyklů a vodních turbín. Také jsme strávili 1 hodinu v technické dílně, kde jsme měli možnost si vyzkoušet různé pokusy. V této dílně jsme si užili mnoho legrace. Poté jsme se přesunuli do školy, kde nás čekal výborný oběd. Po obědě jsme se proběhli a zahráli si fotbal na školním hřišti. Ve 14.30 jsme zahájili naši závěrečnou konferenci. Zde jsme prezentovali v Power Pointu kulturní památky Brna. Tato prezentace byla výstupní prací celoročního projektu EdTWIN. Součástí konference bylo občerstvení. Po skončení prezentace jsme si ještě zahráli fotbal na školním hřišti. Kolem 17. hodiny jsme doprovodili naše kamarády do autobusu a popřáli jim šťastnou cestu domů.

Budeme se těšit na příští školní rok, kdy naše spolupráce bude pokračovat.

Ve čtvrtek 10. června jsme se vypravili na ZŠ Janouškova vybojovat co nejlepší umístění v minifotbalu. A to se nám podařilo. Svoji skupinu jsme vyhráli, ve finále jsme podlehli A týmu ZŠ Janouškova. Do školy jsme si odnesli pohár a medaile za 2. místo a sošku pro nejlepšího hráče turnaje, kterou získala Sabina Tůmová ze 3.B.

Reprezentanti školy: 2.A: Petr Marek, Martin Častulík, Daniel Švásta, Georgij Nevoral; 2.B: Matěj Chaloupka, Tomáš Hamala, Jakub Kraus, Ladislav Šenkyřík; 3.B: Sabina Tůmová, Ondřej Kudlička, Michal Sekanina, Igor Kaplan.

Ve středu 9. 6. jsme si nevzali do školy aktovky, ale batůžky se svačinou a repelentem. Jeli jsme totiž na výlet. V Lednici nebylo jako v lednici. Počasí bylo nádherné, celý den nám svítilo sluníčko. Naše první kroky mířily k Zámecké Dyji, po které jsme pluli lodí až k minaretu. Někteří si doslova vyběhli 302 schodů, aby se mohli podívat na širé okolí. Pak jsme se prošli zpátky k zámku, kde nás čekala prohlídka celého přízemí. Moc se nám to líbilo. Po prohlídce jsme se všichni těšili na oběd v Zámecké restauraci. Posledním bodem programu byla návštěva mořského akvária. Obdivovali jsme všechny živočichy. Kromě kultury jsme si užili i bufetových zastávek se zmrzlinami a nanuky. Byl to povedený výlet.

Všichni jistě znáte dvanáct Erbenových balad a úvodní báseň Mateřídouška od Karla Jaromíra Erbena. Pochmurné, někdy až morbidní verše, které nám připomínají, že není radno proklínat své dítě, dávat plané sliby, věřit svým blízkým nebo upřednostňovat zlato před životem svého dítěte se v naší literární výchově změnily v komiksy a krátké dramatické scénky. Samozřejmě že nejdříve jsme si obsah jednotlivých balad museli pečlivě nastudovat, některé jsme zhlédli i ve filmovém zpracování a pak už jsme se pustili do vlastní realizace. Většině z nás se kreslené příběhy i hrané zpracování povedlo a vy se můžete podívat na naše fotografie.

Realizace tabla už dávno není výsadou jen maturitních ročníků středoškoláků.. Několik let s žáky devátých ročníků vytváříme foto-tabla. Touto činností završujeme naši několikaletou společnou práci v hodinách výtvarné výchovy. Každá třída má jiné nápady, ne vždy se vyfotografují všichni žáci, ale pokaždé je to zábava.

V letošní devítce se nápadu „fotit se jako hvězdy“ ujaly Alča, Šárka a Katka. Každému spolužákovi pečlivě vybraly herce, s jehož podobou se shoduje. Pak pracovaly jako vizážistky a hairstylistky… Ruku k dílu přiložili i ostatní spolužáci – výroba pozadí… Fotilo se v prostorách školy. A o finální podobu fotografií se postaraly Linda s Markou.

Na konečné podobě se podíleli skoro všichni aktéři a dokázali, že si ze sebe umí udělat i legraci. Své tablo nazvali „Strašné tváře šoubyznysu“ a ke každé fotce přidali vtipnou koláž výstřižků z časopisů.

Všechny moc chválím!

Další společnou prací žáků šestého ročníku bylo moře v krabici. Každý nakreslil několik mořských živočichů, kdo měl chvíli čas, vyráběl vodu, kameny, řasy a další nezbytné části moře. Výsledek je skvělý a zdobí chodbu před šestou třídou.

Tento projekt jsme realizovali ve spolupráci se společností Fair trade a jeho smysl spočíval v tom, abychom si prostřednictvím výtvarných aktivit uvědomili svůj postoj k odpadům a zacházení s ním.

Průběh jednotlivých dvouhodinovek:

1. Co víme o Číně – vynálezy, historie, současnost…
Výroba mapy mého okolí s následným zakreslením čínských vynálezů (kartáček na zuby, deštník, papír, bankovky, karty, tuš…)
2. Výroba vějíře.
Odpadové otázky - Jak dlouho „žije“ igelit? Kolik igelitových tašek za rok spotřebujeme? Co je to recyklace? Kde skončí nejvíc plastů?...
3. Focení „igeliťáků“.
Seznámení se s čínským fotografem, který fotí igelity.
Postojovka k problematice zacházení s odpady.
4. Výroba něčeho praktického nebo pěkného z odpadových materiálů – tetrapaky, PET lahve, igelitové tašky…

Doufám, že aspoň někdo začne více přemýšlet o „přeigelitkované“ společnosti a o problematice vývozu odpadu z Evropy do Číny a dalších zemí.

Skutečně potřebuji igelitový sáček a firemní igelitovou tašku, když si jdu koupit třeba jen ponožky? Žáci sedmého ročníku projevili velké znalosti a chuť do práce. Děkuji jim za spolupráci a moc je všechny chválím.

Celý týden jsme si na škole v přírodě hráli na indiány. Učili jsme se obrázkové písmo, poznávali jsme houby, stromy, byliny. Batikovali jsme trička, vyrobili jsme si kožené náramky. Učili jsme se pracovat s lasem, házet nožem a střílet z luku. Také jsme si z léčivých bylin uvařili očistný nápoj, který jsme vypili před lovem bizonů. Bizony jsme stopovali a do sádry jsme odlévali jejich stopy. Plnili jsme těžké zkoušky zdatnosti, učili se spolupracovat. Také jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o povaze koní, viděli jsme stáje a dvakrát jsme na konících jezdili. Nejvíce jsme se těšili na noční stezku „Bu, Bu, Bu…“ Poslední den jsme mohli naše otázky o indiánech klást opravdovému odborníkovi, který vyznává indiánský život.

Reakce dětí:

V pondělí jsme přijeli a vybalovali jsme si věci. V úterý svítilo slunce a plnili jsme indiánské úkoly. Ve středu jsme se učili ozdobné uzle a lasovat a byl tam Freďák a dělali jsme trička. Ve čtvrtek jsme vylévali stopy a dělali jsme očistný lektvar. V pátek jsme šli na stezku bizonů. V sobotu jsme odjížděli.
Jiřík, 1. A

Mně se líbilo, jak jsme jezdili na koních. A jak jsme stříleli lukem. A ještě jsme dělali stopy zvířátek. A ještě lektvar. A jak jsme říkali paní učitelce Wakantanka. A jak jsme zpívali Indiánskej pokřik. A ještě jsme tam měli výborný jídlo. A jak jsme dělali bububu.
Lucinka, 1. A

Mně se líbilo jak jsme jezdili na koních. Mně se líbila stezka odvahy. Mně se líbilo jak jsme stříleli lukem. Hráli jsme si na indiány. A měli jsme indiánský pokřik. Mně se líbilo bu bu bu. My jsme zalívali stopy.
Klárka, 1. A

Bojovali o název kmene. Získávali korálky za rychlý nástup, vyhrání nějaké soutěže, Například: házení klacíkem na obrázek bizona. Freďák nás učil lasovat. Náš náčelník byla Wakantanka. A náš indiánský pokřik byl: „Hej vala vala va hej čika čika bum. Hej čik hej čik čiki rik dik hej hej.“
Daneček, 1. A

Škola v přírodě byla super. Zatím to pro mě byla nejlepší škola v přírodě. Opékali jsme špekáčky. Stezka odvahy nebyla zas tak strašidelná. Dělali jsme různé hry a byli dobré. Jezdili jsme na koních a dělali jsme na koni rozcvičku a to pro mě bylo nejlepší na škole v přírodě. Vyráběli jsme náramky z kůže. Kdo z holek chtěla, tak jí zdravotnice upletla copánek z látky. Byli jsme na prohlídce stájí. Byla to dobrá škola v přírodě.
Martina, 3.B

Líbilo se mi všechno. Hlavně se mi líbili koně ve stájích. Líbil se mi lov bizonů. A hlavně se mi líbilo dělání úkolů. Stezka moc nebyla strašidelná. Ani tam nebyla nuda. Střílení z luku bylo bezva. Dělali jsme lektvar. Byl moc a moc dobrý. Líbila se mi škola v přírodě.
Dominik, 3.B

Hurá přijeli jsme. Je to tu moc krásné. A jsou tu i moc pěkní koně. Jezdila jsem na koni jménem Colour. V Koryčanech výborně vaří. Hrají se tam dobré hry. Převlékali jsme se za indiány. Byla tam i výborná stezka odvahy. Byla strašidelná a myslím, že se i kluci báli. Jsem ráda že jsem na školu v přírodě jela, je mi líto Anettky, že měla angínu a že nemohla jet na školu v přírodě. A bylo taky dobré, jak jsme opékali špekáčky. Sbíraly jsme korálky, kdo jich bude mít nejvíc. Byl žlutý, modrý, červený a zelený. Vyhráli červení, 2. zelení, 3. žlutí a modří byli 4., ale co, to nevadí. Hlavní bylo, že jsme se všichni zúčastnili. Bylo mi líto, že už v sobotu jedeme. Ale v Brně je to taky dobré.
Michaela, 3.B

Líbilo se mi, jak Freďák házel nožema a sekerou. A jak indián měl hezký oblek. A jak jsme vylévali stopy. Byli tam taky hezký koně. Dělali jsme lektvar. Bylo to super.
Tomáš, 3.B

Na začátku června proběhl již II. ročník anglické soutěže v PowerPointových prezentacích. Soutěžní klání probíhá dvoukolově. V prvním kole, kterého se zú častnilo 25 žáků, porota hodnotila technické zpracování prezentací a správnost témat, která si žáci vybrali. Do druhého kola bylo vybráno 10 nejlepších. V tomto kole účastníci soutěže museli své prezentace v anglickém jazyce obhájit. Porota ve složení: Mgr. Kruťová, Mgr. Marková a Mgr. Marholdová, měla opravdu těžký úkol. Všichni soutěžící předvedli výborné výkony. Nejlépe si s trémou poradila Tereza Ryšavá ze 7.tř., na 2. místě skončila Simona Stošková z 8. tř., třetí místo obsadila Jana Kammererová z 8. tř.

Ve dnech 22.-29. května se vybraní žáci ze 7., 8. a 9. třídy zúčastnili poznávacího zájezdu „10 perel Paříže a Londýna“. Dva dny prožili ve slunné Paříži, vyvezli se na Eiffelovku, prošli po Montmartru, navštívili Versailles i katedrály Sacre Cour a Notre Dame. Nejzvědavější však byli na okolí Moulin Rouge.

V Londýně si zdokonalovali svou angličtinu v hostitelských rodinách. Projeli se londýnským metrem, všechny památky, které znali jen z obrázků, si prohlédli z největšího ruského kola v Evropě „London eye“. Nejvíce je však uchvátil příběh Jindřicha VIII. a Anny Boleinové na hradě Hever.

Jak celý pobyt vnímali je možné vyčíst z úryvků.

Louver byl úžasný, když jsem tam poprvé uviděl Monu Lisu. Ale nejsmutnější věc z celého zájezdu byla, když jsme se potom museli loučit s našimi kamarády z jiných škol.
Lukáš Chmela

Nejvíce se mi v Anglii líbily typické anglické domy. Typický anglický dům je malý, rodinný domek a jeho typická barva je hnědá.
Pavel Šmíd

V samotném Toweru na Vás nakonec dýchne histotie hradu a příběh Any Boleinové s Jindřichem VIII. Moc se mi zde líbilo a chci se sem zase znovu vrátit. Bylo tam velmi teplo a svítilo slunce.
Monika Opluštilová

Nejvíce se mi líbila Eiffelova věž, ze které jsme pozorovali celou Paříž.
Leila Blažková

London Eye. Obrovská atrakce s nemalou výškou se tyčí nad řekou Temží a tudíž se Vám naskytne úžasný výhled na celý Londýn.
Magda Vaňková

Na tento týden nikdy nezapomenu. Oslnila mě stylová Paříž i historický Londýn. Největším zážitem byla projížďka v loďce na univerzitě v Cambridge.
Kristýna Hamanová

Na celém našem výletě se mi nejvíce líbíla naše hostitelská rodina. Poslední den jsme se s nimi i vyfotili. Nejradši bych se tam ještě vrátila.
Tereza Nováková

Velice mě zaujal most „Vzdechu“, přes který chodí studenti v Cambridge na zkoušky.
Jana Kammererová

Nejvíce se mi líbila umělecká Paříž, kde jsem se nechala namalovat.
Kateřina Csanadiová

Když vás omrzí figuríny z vosku, můžete zajít do strašidelného sklepení, nebo se projet taxíkem přímo v muzeu po stezce, kde jsou vyobrazeny anglické dějiny. Zkrátka toto muzeum (na to jak je staré) si zanechává moderní ráz dodnes.
Michal Marhold

Zašli jsme taky do strašidelného hradu. Tam to bylo fakt dóóóst strašidelnééééééé.
Radka Kovačková

Ve čtvrtek 20. května se v naší třídě 1.B konala velká slavnost. Všichni šikovní žáci byli pasováni na čtenáře. S radostí jsme předvedli všem dospělým, co jsme se za devět měsíců zvládli naučit. Ukázali jsme, jak umíme spolupracovat ve skupinách, jak krásně čteme i recitujeme. Přečtěte si, jak vnímaly tuto událost děti.

Mně se líbilo, jak nás paní učitelka pasovala mečem, a jak nám dávala šerpy. (Kamilka, Martin, Julie, Eliška)

Moc se mi líbila nová knížka. (Deniska)

Nejvíc se mi líbilo, jak jsme soutěžili ve skupinách. (Kája, Nela)

Mně se líbilo, jak byla paní učitelka nádherně oblečená. (Anetka)

Nejlepší bylo, jak jsme rodičům říkali básničky. (Nikolka, Natálka)

Mně se líbilo všechno, protože tam byli rodiče. (Šimon)

Ve středu 26.5.2010 jsme již od rána s napětím sledovali počasí, protože jsme měli namířeno do lanového centra Jungle park. Cestou sice lehce sprchlo, ale to nás neodradilo. Na místě jsme dostali helmy, úvazy a cenné instrukce, jak pracovat s karabinou a kladkou a jak postupovat na jednotlivých stanovištích lanové dráhy. Poté následoval přejezd přes řeku Svratku a hurá na naši trasu. Některé úkoly byly složitější, ale se všemi jsme si poradili. Počasí nám přálo, a tak jsme šťastně dokončili základní trasu a stejnou cestou přes řeku se vrátili do výchozího tábora. Na závěr jsme si ještě zaskákali na trampolíně a cestou do školy jsme si nadšeně sdělovali zážitky z dnešního dne. A ten se moc povedl.

V Jungle parku se mi moc líbilo. Bylo to zábavné a také těžké. Užili jsme si hodně zábavy a také srandy. (Linda)

Do Jungle parku jsem se moc těšila, protože jsem nikdy v lanovém centru nebyla. Nejdřív jsme přejeli přes Svratku a cvičili se v přepínání karabin. Bylo to tam jak v bludišti. Naštěstí jsem nešla první. Bylo to celkem jednoduché, ale bála jsem se. Určitě bych to všem doporučila, akorát je to trošičku drahé. (Terezie)

Ve středu 26.5. jsme byli v Jungle parku. Všichni jsme šli na těžkou trasu, ale zvládli jsme ji. Měla 30 překážek, ale nejtěžší bylo jít po laně, protože před tím pršelo, tak to klouzalo. Až jsme překonali 30 překážek, jeli jsme na druhou stranu přes řeku Svratku do malého obchůdku, kde jsme si dali pití a párek v rohlíku s kečupem. S holkama a klukama jsme šli na trampolínu. Tento výlet byl super. (Verča)

Ve čtvrtek 27.5. jsme se vypravili do období před více než 2 000 lety, kdy žili Keltové. Zdálo se, že nám počasí příliš nepřeje, od rána bylo zamračeno a občas poprchávalo, ale během dne nakonec vykouklo i sluníčko.

Vlakem jsem dorazili do Letovic a dál již pokračovali pěšky do keltské osady ISARNO. Tady už nás čekal jeden z keltských osadníků, aby nás seznámil s jednotlivými řemesly – kovářstvím, tkalcovstvím, hrnčířstvím a stavebnictvím. Nakonec jsme se mohli projet na nedočkavé Lady a vyzkoušet si lukostřelbu.

Poté jsme prošli letovickým náměstím, vyběhli kopec a ocitli se před letovickým zámkem – krásně opraveným zvenčí, ale chátrajícím uvnitř. Zato vězení a mučírna jsou působivé. Největší atrakcí byl ale odstavený zrezivělý tank. Naše podrobné zkoumání přežil a my se mohli vrátit šťastně domů s nezapomenutelnými zážitky.

je výtvarná soutěž, kterou pořádá Ekologické centrum Brno. Naši šesťáci se do ní také zapojili. Sice nevyhráli žádnou cenu, ale jejich kniha byla vystavena v Knihovně Jiřího Mahena s popiskem „Kniha která získala sympatie organizátorek“.

David, Lucka a Terka – tým autorů. Vymysleli příběh o narození plechovky, která putuje po různých částech světa, plní všelijaké funkce a nakonec doputuje k recyklaci. David prokázal svůj spisovatelský talent, Terka nezklamala jako ilustrátorka a Lucka zapisovala a všechno řídila.V závěru pomáhali další spolužáci, aby se vše stihlo včas odevzdat.

PLECHOVÁ CESTA KOLEM SVĚTA je právě vystavena v hale naší školy a můžete si ji kdykoli prohlédnout.

Naše škola se zapojila do projektu Ovoce do škol, který je cele financován z evropských a státních dotací. Žáci prvního stupně si mohou zdarma až 4x měsíčně pomocí kreditky vyzvednout ovoce či zeleninu z automatu, který již dobře znají z odebírání mléčných výrobků. V automatu je tedy kromě mléčných výrobků i ovoce nebo zelenina v plastovém kelímku nebo 100% šťáva. Cílem tohoto projektu je přispět k trvalému zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny a vytvořit si správné stravovací návyky.

Do soutěže „Namaluj mi Twister – zmrzlinový svět“ se na naší škole zapojilo hodně tříd. Konkurence je veliká (soutěží kolektivy z celé republiky). A proto neváhejte a podpořte nás! Hlasování bude možné od 24.5. do 13.6. 2010 na stránkách www.algida-twister.cz (pokud se vám naše obrázky nezobrazí rovnou, zkuste to přes záložku galerie).

Udělejte si prosím chvilku času, mrkněte na naše obrázky a hlasujte pro nás.

Ceny jsou opravdu lákavé! Kdo by nechtěl vyhrát zmrzlinu pro celou školu nebo výlet do lanového centra.

Děkujeme, že nám dáte hlas. Žáci 1.A, 1.B, 2.A, 2.B, 3.A, 3.B, 4.A, 4.B, 5.A, 6. tř. a 8. tř.